Jarka o Zabě

Nevíte, co znamená ZABA a zajímá Vás to? Já jsem Žába, protože mám zelenou basu (od Lojzi Krajíčka z Bratislavy), takže bez apostrofů ZABA. No a kluci jsou ZÁletní BAstardi. Takže tak nějak je to s tím názvem.

Začalo to všechno úplně normálně - Lukáš a já jsme spolu chtěli hrát v kapele. Už jsme spolu v jedný hráli a bylo to fajn. A když se rytmika zná tak dlouho jako my, je to jedině dobře, protože spoustu věcí nemusíte řešit. Takže jsme hráli každý jinde a čekali na správný lidi. To se nám v roce 1996 povedlo. Náhodou jsme se seznámili s Leonem Skuciusem a Petrem Homolou. Všechno bylo nějaký rok super, natočili jsme malý CD, ale bohužel nevyšlo to úplně, jak jsme chtěli a dopadlo to tak, že místo Leona s náma hraje Jirka. Je to chyba nás všech, ale máme se s Leonem pořád moc rádi a chodíme spolu na pivo a vůbec je to vlastně náš brácha.

Takže teda někdy v roce 1999 k nám přišel Jirka a začalo všechno znova. Nový věci a pak koncem roku 2000 deska. O tom, jak jsme jí točili a kde, si taky můžete přečíst. Nejdete i nějaký mp3, texty, fotky...
A mimochodem, podle fotek si určitě všimnete, že jsme mladí a krásní a zvláště ta mužská část stojí za to. A naživo je to daleko lepší!!!

Letos jsme se taky přihlásili do soutěží Rock Made In Gambrinus a Jim Beam. Dokonce nás vybrali z tý spousty kapel do prvních kol a v RMIG jsme postoupili i do druhýho kola, ale nevyhráli jsme, což nás teda strašně mrzí. Chystáme se na ně zase příští rok a jestli zase nevyhrajeme, tak se nad tím asi budeme muset vážně zamyslet (cha cha).

A ještě Vám chci napsat jeden citát, kterej sice nemá s muzikou nic společnýho – i když jak se to vezme, s textama to vlastně souvisí. Ne že bych byla nějakej agitátor...
Je to z knihy J. Maszenske - Knape „Czy wolno nam zjadać zwięrzeta”

„Zvířata na jatkách celým svým chováním ukazují, že rozumějí hrůze chvíle, že chápou blízkost smrti. Padají tehdy ve smrtelném úleku na kolena, chvějíce se celým tělem, oblévána smrtelným potem strachu, od kterého jim černá srst. Některá křičí přerývaným lkajícím hlasem, jiná pláčí tak strašně, že praménky jejich slz jim tvoří kaluže na bocích hlav. Pro lidi, kteří nemají potlačený (umrtvený) soucit, je otřesné dívat se na hrůzu, která se zračí v jejich očích, vyjadřující prosbu o slitování. Avšak peklo těch zvířat začíná již v okamžiku určení na jatky, hladovění a transportu pod ukrutnou vládou lidí zbavených všech humánních citů, kteří s nim zacházejí jen jako se zbožím.“

Všichni, co jíte maso se prosím trochu zamyslete, jestli vážně není něco špatnýho na tom, jak se nejen u nás zvířata chovají a zabíjejí. A přitom by stačilo tak málo. Nemyslím abyste všichni nejedli maso jako já, ale menší spotřeba by mohla podstatně ovlivnit způsob chovu v naší republice. A navíc třeba maso a mlíko z krávy, která se může volně pohybovat a nestojí celej život ve smradu přivázaná na jednom místě ve velkým kravíně, je i zdravější. Tak když ne kvůli svědomí, tak kvůli zdraví.