Semifinalisté soutěže Rock Made In Gambrinus , ZABA, nenechali nic náhodě a místo aby čekali na album vydobyté prvním místem, vydali si je pro jistotu sami. Má to jistě své výhody, mohli například umístit na obal roztomilou, jakoby dětskou kresbičku namísto velkých log různých korporací. V sestavě nelze nezaregistrovat protřelého bubeníka Lukáše Doksanského, který hrál snad s každým (stačí jmenovat Vitacit, Merlin, King Size, Kashmr 9:41), ZABA je nicméně už nějaký pátek jeho srdcovou záležitostí, ve které ho obklopuje životní družka Jarka u baskytary, talentovaný šestistruník Jiří Štarha a vokalista Petr Homola.
Je dobře, že existují podobné skupiny. Našláplý melodický rock, bravurně instrumentálně zvládnutý, může připomenout byvší soubory Alice či Dorota B.B. (pakliže kolega Němec v reportáži ze soutěže přirovnával Petra Homolu k samotnému Bártovi, nebyl tak úplně vedle). Zaba předkládá posluchači v prapodstatě obyčejné písničky, ale je to právě její muzikantská zdatnost, která dovoluje s převelikou lehkostí kouzlit s aranžemi a především s ryty a má tedy šanci zaujmout jak běžné posluchače, tak přejedené fajnšmekry. Pravda, naživo má těleso větší sílu, album vyžaduje několik poslechů na lepší odstínění jednotlivých položek.
Jan Martínek
BENG!, forum kritikum