|
|
Korespondence s Petrem Hájkem
From: Matouš Novák
Sent: Thursday, January 16, 2014 11:57 AM
To: 'redakce@protiproud.cz'
Subject: Diskuse s Tomášem Pajokem
Vážený pane Hájku,
se zájmem jsem si přečetl diskusi mezi Vámi, panem Dandou a panem Pajonkem.
Myslím, že vyjasnění si postojů, názorových shod a rozporů je velmi důležitým
předpokladem smysluplné diskuse a případně i spolupráce v obraně proti tomu, co nás společně trápí. A že je toho
čím dál víc... Dovolte mi proto požádat Vás o komentář k následujícím dvěma poznámkám, které k Vašemu textu mám:
1) Tomáš Pajonk ve svém článku, na který reagujete, napsal: "Oba body kritiky se mě snaží ...
vykreslit jako ... homosexuálům fandícího člověka"
Vy jste mu odpověděl: "Ptáte se, zda jako politik a „homosexuálům fandící člověk“, můžete hájit zájmy
„konzervativně smýšlejících lidí“."
Když ale někdo napíše: "kritici se mě snaží vykreslit", tak to přece neznamená, že
se k tomu opravdu hlásí. Je to přesně naopak. Nezlobte se, ale v tomhle případě jste zcela převrátit realitu. Proč?
2) Na tom, co znamenají termíny pravice a levice, bohužel nepanuje shoda. Já
(a nejsem sám) ten definiční rozdíl vidím v míře etatismu. Odpor
k státním regulacím (omezením i podporám) a pochopení, že jde o ztrátu svobody,
to je pravice. Levice naproti tomu regulace zavádí nebo obhajuje.
Státní podpora rodin (ať už je myšlená jakkoliv bohulibě, ať už je správná a
žádoucí, nebo naopak) je - při tomto pojetí - levicová myšlenková představa. A
vůbec to nemyslím zle! Uznávám ovšem, že existují i jiné výklady pojmů pravice a levice. Vy ty pojmy zjevně chápete
jinak. Mohu vědět jak? Chcete-li o někom psát, že se jako pravičák jen tváří, ale ve skutečnosti je levičák,
tak byste se k tomu konkrétnímu pojmovému výkladu měl přihlásit a měl
byste ho vysvětlit. Zvláště pak, když Pajonkovi
vyčítáte "jeho „svobodný“ přístupem k pojmům".
Koho Vy považujete za pravičáka? Jistě ne jen
sebe. Jistě s Vámi každý pravičák nemusí souhlasit ve všem. Jakou názorovou
shodu s Vámi musí mít a v čem se od Vás může lišit, aby "ještě" patřil k
pravici.
Předem Vám děkuji za reakci a srdečně Vás zdravím. Opožděně i přeji všechno nejlepší v novém roce.
S úctou
Matouš Novák
Odpověď Petra Hájka na webu Protiproud:
Velké následky malých příčin: Sklizeň bouře po setbě větru. Chtějí Svobodní svobodu? O léčbě nemoci, na kterou západní medicína rezignovala
19. 1. 2014 - PETR HÁJEK se znovu vrací k dopisům, které vznítily víc než jen vášnivou diskusi nad tématy překvapivě stále autenticky živými
Vážený pane Nováku,
také Vám upřímné přání všeho nejlepšího. Jako přesvědčený
příznivec „smysluplné diskuse a případně i spolupráce v obraně proti tomu, co
nás společně trápí“, Vám nemohu než dát zapravdu, že je toho čím dál víc. Že se
toho na nás valí odevšad jako z otevřených stavidel. Právě proto musíme mít
nejprve alespoň v obrysech jasno, o čem hovoříme. Takže k Vašim otázkám:
1) Nechci se příliš vracet k panu Pajonkovi. Vím, že napsal
další text, který nemíním komentovat – nejen proto, že by to bylo až příliš
snadné. Především proto, že diskuse vznikla jako jeho reakce na náš článek. Tím
jsem cítil právo i motivaci ke svému vyjádření. Především však – pan Pajonk je
politik, já nikoli. Reagoval jsem tedy jako občan, který se obrací na domnělého
reprezentanta jistého typu mně blízkých zájmů, jimž se obecně říká pravicové. A
pokoušel jsem se vysvětlit, že je se svými postoji může stěží reprezentovat. Že,
možná nevědomky, reprezentuje ve skutečnosti zájmy jiné.
Citujete tvrzení pana Pajonka, že se jej kritici snaží vykreslit
jako homosexuálům fandícího člověka a namítáte: „Když ale někdo napíše: "kritici
se mě snaží vykreslit", tak to přece neznamená, že se k tomu opravdu hlásí. Je
to přesně naopak.“ Klidně by mohlo být. Pokud se však pan Pajonk otevřeně
angažuje za „práva“ této minority uzavírat manželství – jak jinak tomu rozumět?
Kolik jsou dvě a dvě? Pokud se shodneme na odpovědi „čtyři“, pak sotva obhájíte
svou výtku. Jistěže jsem tím nemyslel, že je pan místopředseda v nějakém „fanklubu“.
Slovo „fandící“ použil ovšem on sám. Nemyslím tedy, že jeho postoj překrucuji.
2) Druhá otázka je ovšem podstatnější. Pojmy pravice a levice
jsou totiž opravdu – též usilovnou snahou a prací médií i politiků – už natolik
rozmlžené, že nejen Vy si nejste jist, co je co a kdo je kdo. Říkáte:
„...definiční rozdíl vidím v míře etatismu. Odpor k státním regulacím (omezením
i podporám) a pochopení, že jde o ztrátu svobody, to je pravice. Levice naproti
tomu regulace zavádí nebo obhajuje.“
Pokud by tomu bylo tak, jak říkáte, bylo by všechno snadné. Ale
ono je to složitější. Etatismus (zjednodušeně primární role státu, nikoli
občana) – je pouze součástí charakteristiky pravice. To bychom pak mohli tvrdit,
že Gorbačovova „glasnosť“ směřovala do prava. Nebo že marxismem odkojení
američtí „neokoni“ či Cameronovi „zelení konzervativci“ jsou alespoň teoreticky
pravičáci jako řemen. Etatismus, z francouzského l’état = stát, je sám o sobě
jenom nálepka.
Pravice stát přece uznává. Pokládá jej dokonce za nezbytný. Za
jediný možný prostor, v němž lze uplatnit a bránit například právě občanské
svobody. Netvrdí, že rodina je důležitější než stát, ale ví, že je jeho základní
jednotkou. A že právě proto existuje veřejný zájem manželství mezi mužem a
ženou, kolébkou budoucí existence národa, podporovat – a současně střežit její
výsostně soukromý charakter, zvláště pokud jde o výchovu dětí.
Každá norma (zákon), na níž se většinově shodnou svobodně
zvolení zástupci veřejnosti, je z podstaty omezením či podporou nějaké části
občanů. Nejde však jen o „míru“ regulací. O tu také , ale ne JEN. Na prvním
místě jde o to, CO je předmětem státní regulace. Zda například míří k
revolučnímu popření tradičních, generacemi předků ověřených hodnot (typicky
sňatky homosexuálů), nebo k jejich uchování. A tak dále.
Pravici prostě na prvním místě charakterizuje konzervativní
přístup ke zděděným hodnotám (nadosobní mravní řád), k individuálním občanským
svobodám v tomto řádu zakotveným a k odpovědnosti (chcete-li solidaritě) vůči
jednotlivcům i národnímu celku. Bez toho stát přestává být státem, ale stává se
anarchií, nebo vězením pro dlužníky.
Pro pravici, zjednodušeně řečeno, „svět je dost“. Není třeba ho
revolučně měnit podle aktuálních „pokrokových“ idejí levičáckých „vizí“, ať
přicházejí odkudkoli. Jednou z nich je právě i libertariánství, které sice křičí
„Svoboda!“, ale myslí tím revoluci (například absurdní „sňatky“ homosexuálů).
Všechny revoluce moderní doby, Velkou francouzskou počínajíce, ničily svět ve
jménu svobody. Jakákoli revoluce je vždycky levičácká.
Zdroj: http://protiproud.parlamentnilisty.cz/stopy/dilo/diskuse/789-velke-nasledky-malych-pricin-sklizen-boure-po-setbe-vetru-chteji-svobodni-svobodu-o-lecbe-nemoci-na-kterou-zapadni-medicina-rezignovala.htm
From: Matouš Novák
Sent: Thursday, January 23, 2014 10:36 AM
To: 'redakce@protiproud.cz'
Subject: RE: Diskuse s Tomášem Pajokem
Vážený pane Hájku,
děkuji Vám za reakci na moje dotazy. Velmi si toho cením. Na druhou stranu mám pocit, že jsme si ne úplně rozuměli.
Asi jsem se nevyjádřil přesně, protože Vaše odpověď docela míjí podstatu mých
dotazů. Ta se týkala způsobu Vaší argumentace. Konkrétních reakcí na konkrétní
slova a jejich vzájemnou návaznost. Nechci být "hlídačem slov" a zbytečně
rozpitvávat jednotlivá slova, která by neměla velký význam. Ale Vy v chybné
argumentaci pokračujete...
Například ohledně Pajonkova "fandovství". Pokud
jste chtěl vyjádřit, že pan Pajonk, ačkoliv se k tomu nehlásí, ve skutečnosti
homo-aktivisty podporuje, tak jste měl napsat, že: "Pan Pajonk, ačkoliv se k
tomu nehlásí, ve skutečnosti homo-aktivisty podporuje." Místo toho jste na
jeho popření navázal tak, jakoby se k tomu opravdu hlásil. Nemyslím si, že by
to byl nepodstatný detail. Chceme-li vést DISKUSI, tedy dialog, ve kterém si,
ač s rozdílnými postoji, budeme rozumět, musí na
sebe jednotlivé argumenty LOGICKY
navazovat.
Pořád ale nechápu, kvůli čemu konkrétně Pajonkovi
jeho "podporu aktivistům" přisuzujete.
Já ho neznám ani osobně ani příliš z médií nebo veřejných debat. Četl jsem
jenom ty dva texty, na které reagujeme. V nich žádná PODPORA není. V nich se
jenom píše: "Byl bych nejraději, kdyby stát do rodinných vztahů nezasahoval.
... Je třeba důsledně nikoho nezvýhodňovat. Jen to je z pozice státu férové.
... Svobodní důsledně prosazují práva na uzavírání jakýchkoliv dobrovolných
smluv s ostatními lidmi."
To není aktivní podpora. Není to ani
"prosazování agendy homosexualismu". To jen znamená, že on - Tomáš
Pajonk - se do toho nikomu nechce míchat. Kdybyste Pajonkovi vytknul pasivitu,
tak to beru. Já osobně bych se k takové kritice sice nepřidal, ale dávala by
smysl. Ovšem slovy "podpora" či
"prosazování" se myslí něco jiného.
V odpovědi panu Machálkovi, v témže textu, ve
kterém jste odpověděl mně, píšete o jakémsi "moderním výroku" Petra Macha o
Václavu Klausovi. Zmínil jste nedostatek Machovy loajality a spekuloval jste o motivu dostat se tímto do médií. Vůbec jste ale nezmínil, co že bylo obsahem
těch výroků. On Klause kritizoval? Co přesně mu vyčetl? To přece musí být
řečené na začátku! Spekulovat o
nečestných úmyslech lze, ale až poté. Až když vyvrátíme věcný obsah. Jistě
jste to nemyslel tak, že by jakákoliv kritika Klause Machem byla nepřípustná.
Jak jste to ale myslel? Jak jinak se Vaše slova dají chápat? Prostě nemyslel
jste to tak, ale napsal jste to tak.
Panu Pajonkovi jste vyčetl, že mu chybí
"strukturované myšlení". Na způsobu myšlení závisí, zda vedeme věcnou
neosobní diskusi s na sebe navazujícími argumenty, nebo jen monolog, kterému
rozumí jen ti, kteří s námi a priori souhlasí. Takové
monology ale nemají žádný smysl.
S úctou
Matouš Novák
Další reakci jsem od pana Hájka neobdržel.
Týden poté se v článku věnovaném dopisům čtenářů věnoval jiným tématům.
Ve svém druhém mailu jsem psal pouze o způsobu Hájkovy argumentace. Měl bych
ale komentář i k jeho interpretaci termínu pravice.
Nepřekvapila mě, nebyla pro mě zcela nová. Jen jsem poněkud povytáhl
obočí nad větou: "Vy si nejste jist, co je co a kdo je kdo."
Jeho výklad se mi však zdá problematický. Pojmy pravice a levice
popisují POLITICKÉ směry. Politika je správa veřejných věcí. Základní rozdíl
pravice a levice je v tom, co považuje za ono "veřejné". Pravice do veřejné
sféry zahrnuje méně než levice. Levice má tendenci do veřejného prostoru
zahrnovat i věci soukromé. V tomto výkladu výcházím z toho, že ty termíny byly původně vytvořeny proto,
aby odlišily ten zcela nejzásadnější rozdíl. A vymezeny byly tak, aby ty dvě strany
byly (více méně) rozděleny "někde uprostřed". Aby (zhruba) polovina politiků
byla na pravici a druhá byla na levici.
Učebnicovým příkladem sporu pravice a levice může být například snaha o zákaz
kouření v restauracích. Pravice se mu brání nikoliv proto, že by neuznávala, že
kouření škodí a obtěžuje, nýbrž proto, že restaurace nezahrnuje do veřejného
prostoru.
Hájkovo chápání pravice je podle mě spíš kulturní, společenský nebo
filozofický názorový směr. Vztah k rodině či národu se týká osobních životních preferencí.
Nemusí nutně prosakovat do veřejné sféry.
Jsem ochotný od svého výkladu termínů upustit.
Význam těchto pojmů je totiž definovaný jejich POUŽÍVÁNÍM. Pokud by to
většina lidí chápala jako pan Hájek, tak to tak prostě je... Ta slova
přece slouží k tomu, abychom si rozuměli.
Možná tedy nejsem pravičák. Politické směry bych rozdělil
na "individualistické" a "koliktivistické". Pokud bych se
pokusil popsat lidskou podstatu rozdílu mezi individualisty a kolektivisty
(dříve pravičáky a levičáky), tak bych řekl, že kolektivisti
se vyznačují nedůvěrou v přirozené vlastnosti člověka. Socialisté nevěří v normální
solidaritu a slušnost mezi lidmi, tak šíří teorie o nezbytnosti sociálního
zabezpečení a programů. Socialisté nevěří v kulturnost lidí, tak dotují to, co
sami považují za kulturní kvalitu. Konzervativci (a teď pozor!!!) nevěří v
životaschopnost tradičních hodnot, tak prosazují, aby stát podporoval rodinu a
národní hrdost. Individualisti se o ty hodnoty tak nebojí. Neznamená to ale, že
by si jich nevážil...
Matouš Novák
27. 1. 2014
Zpět
|
